JAK PŘIJMOUT SMRT

Dívám se na mraky na oboze. Jsou věčné. I kdybychom zničili život na této planetě, mraky tu budou dál. I kdybychom otrávili vzduch, a mraky byli oranžové, jsou věčné. Kdybychom zničili celou vodu a planeta zůstala suchá, bez vody a mraků. Planeta je věčná. I kdybychom zničili celou planetu, Země se rozpadla na kusy, Země nezemře. Její duše je věčná, nesmrtelná. I ona má duši. Vše má duši, vědomí. Vše je nesmrtelné . . Proč tedy tak bolí, když nás někdo opouští? Protože cítím. Aspoň vím, že jsem ještě člověk. Staň se vůle tvá, ó Bože! Máme nesmrtelnou duši. Když se utiším a začnu vnímat své pocity v oblasti duše, na hrudi, dokážu vnímat ty, kteří dešli. Satčí je oslovit, zavolat, a oni přijdou. Pak je ucítíte a pochopíte, to, co já už dávno vím. Jednou se s nimi setkáte. Není potřeba pospíchat. Oni tam nahoře na nás počkají a opět se shledáme.